Jdi na obsah Jdi na menu
 


Ve skutečnosti postihují nemoci způsobené jedním narušeným genem méně než dvě procenta populace. To znamená, že většina lidí přichází na svět s genetickou výbavou, která jim umožňuje zdravý a šťastný život. Realita tomu však vůbec neodpovídá.

 Neviňte za své nemoci a nedokonalosti geny. Raději nahlédněte do svého podvědomí

 

reakce.jpg

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Publikováno uživatelem Spiritual Planet

 

I vy jste si ze školy odnesli domněnku, že jak vaše zdraví, tak i nemoci závisí na genech, které jste zdědili? Pak je načase seznámit se s poznatky, které dnes zastřešuje dynamicky se rozvíjející obor – epigenetika. Epigenetika doslovně znamená „vláda nad genetikou“.

 

Podrobné informace k nabídce terapií, metodách, technikách, o mně a ceníky naleznete na zbrusu nových stránkách:

www.ivahemska.cz

 

​Možnost on-line konrultace

 

 

Výzkum, který byl v této oblasti za poslední léta uskutečněn, prokázal, že genetické informace obsažené v DNA, odevzdávané prostřednictvím genů, nejsou při narození dány konkrétně.

 

V průběhu života se několikanásobně mění. To, co výrazně přispívá k jejich modifikaci, je vliv sociálního prostředí, stravovací návyky, prožívání stresu, emocí a jiné vnější vlivy.

 

Zkoumání buněčné membrány přivedlo buněčného biologa Bruce H. Liptona, Ph.D., k závěrům, které vyvracejí hypotézu, dle které je kvalita našeho života předem dána naší genetickou výbavou.

 

Jeho kniha Biologie víry – Jak uvolnit sílu vědomí, hmoty a zázraků získala v roce 2006 cenu za nejlepší knihu v oblasti vědy udělenou USA BooksNews.

 

Dle výzkumů B. Liptona je činnost buněk ovlivňována primárně jejich kontaktem s vnějším prostředím, nikoliv jejich genetickým kódem.

 

Z toho vyplývá, že genetický kód DNA, který je uložen v jádru buňky, neřídí samotnou činnost buňky. Přežití buňky závisí zejména na její schopnosti dynamicky se přizpůsobit neustále se měnícím podmínkám prostředí, s nimiž je v kontaktu. Je načase přestat přeceňovat geny, a naopak víc dbát na signály z prostředí.

 

Pokud jste přesvědčeni, že geny řídí váš život, a víte, že jste nemohli nijak zasáhnout do toho, jaké geny jste dostali při vašem početí, potom máte dobrou výmluvu, proč se na sebe díváte jako na oběť dědičnosti 

                                                           

                geny.gif

 

Síla našeho podvědomí

Ve skutečnosti postihují nemoci způsobené jedním narušeným genem méně než dvě procenta populace. 

 

To znamená, že většina lidí přichází na svět s genetickou výbavou, která jim umožňuje zdravý a šťastný život. Realita tomu však vůbec neodpovídá.

 

Dle Bruce Liptona je genetický determinismus, dle něhož je „osud“ organismu stanovený genetickým kódem, již překonán. Je to náš postoj k sobě samým a k situacím, který ve skutečnosti určuje referenční hranice našeho zdraví – tedy to, jestli své zdraví posílíme, nebo oslabíme.

 

Tím nejdůležitějším postojem je ten, který má člověk uložen v podvědomí, nikoliv ten, který vysloví nahlas a kterého si je plně vědom.

 

Není výjimkou, že vědomé myšlenky (námi vysloveny) se ve skutečnosti vůbec neshodují s tím, co je uložené v hloubce našeho podvědomí. (To znamená, že ve skutečnosti nevěříme tomu, co chceme.. )

 

Jeden příklad, jak toto tvrzení funguje v praxi  smiley :

S úsměvem vzpomínám na klientku, která řešila  problém s prodejem své chaty. Jelikož byla  postavena na samotě a mimo Pardubice, tak se klientka (s finančních důvodů) rozhodla  chatu prodat.

Do poradny vešla s otázkou : "Slyšela jsem, že mi můžete pomoci s prodejem chaty, je to pravda? Rok už dělám všechno možné a nic se neděje.. " 

 

"Ano, je to pravda. V poradně vám pomohu vyřešit jakýkoli  problém, který se v přítomnosti neodvíjí dle vašich požadavků a přání."

 

Při prvním sezení jsem se  zeptala, zda chce chatu skutečně prodat. Paní  se na mě, tak pochybovačně podívala a odpověděla:   "No, jasně, že chci".   

   

Pomocí svalového testu jsem zjistila na kolik procent paní věří v prodej své chaty .

 

K tomuto tématu nám vyšla 100% negativní emocionální náboj. Takže, mozek chtěl, ale srdce mělo jiný názor :-)

 

Já vím, zdá se to neskutečné, ale takto v životě vše chodí. Pokud něco chceme a ono "téma" je  vázané s neg. emocemi (strach, lítost, hněv..atd.), tak to prostě nedostaneme (to platí pro jakékoli téma - vztah, peníze, kariéra ..atd. (

 

Co bylo příčinou nezdaru při prodeji? Paní měla k chatě silnou citovou vazbu (krásná krajina, vzpomínky a svou milovanou zahrádku a obávala se  zda nový majitel bude mít stejný vztah k chatě, jako ona

.

Svalovým testem jsem zjistila s jakou vzpomínkou je přítomnost spojena a vše potřebné jsme ve věku příčiny uvolnily.

Po odblokování se uvolnil neg. emocionální náboj a vše mohlo probíhat dle skutečného přání klientky… chata se do měsíce prodala ( a nastala ještě jedna krásná změna - u paní se "probudila" schopnost malování...:-))). Iva H.

 

Možná to znáte i z vlastní zkušenosti – říkáte si, že tohle již neuděláte nebo takhle se již nezachováte a za pár týdnu se přistihnete, že jednáte pořád stejně…

 

Změnit navyklé vzorce chování a myšlení (tzv. programy) uložené v našem podvědomí je v skutečnosti velká dřina. Vyžaduje to konfrontaci s potlačenými emocemi a konfliktními, traumatickými zážitky, na které jsme se kdysi rozhodli „zapomenout“.

 

Rodinný a taky sociální kontext hraje v procesu onemocnění významnou roli. Vliv forem chování, které si v rodině nevědomě osvojujeme, častokrát podceňujeme.

Geny, s nimiž se rodíme, nejsou jediným režisérem našeho životního scénáře. DNA se v průběhu našeho života mění a přizpůsobuje – je schopná navázat na sebe množství informací a využít je ke své funkční změně. Ve skutečnosti se rodíme a umíráme s výrazně odlišnou DNA

 

Postačí, když si zapamatujete to nejdůležitější:

Máš blízkého kamaráda Honzu. Víš, jak se chová a znáš jeho rodiče. A vidíš, že v některých situacích se tvůj kamarád chová stejně jako jeho rodiče. A tak mezi řečí prohodíš: Ty jsi celej táta, Honzo.

 

A máš průšvih. Protože Honza namítne: Jak mě můžeš srovnávat s mým tátou?!

 

Z toho plynou dvě důležité věci.

 

Za prvé – všichni vidí, že Honza se chová jako táta. Naučil se to od něj (převzal jeho program), jen sám Honza si toho není vědom.

 

A za druhé – každý z nás je Honza.

 

Jak dědíme formy chování a instinkty?

Tuto souvislost je možné vysvětlit pomocí teorie morfické rezonance, jejímž autorem je britský biolog R. Sheldrake.

 

Teorii morfické rezonance vysvětluje ve své knize Mylné domněnky vědy.

 

To, o čem často uvažujeme jako o (neměnných) zákonech přírody, jsou dle Sheldrakea spíš (pružnější) zvyky. Jestli tedy v přírodě existují zvyky, musí mít příroda i jakousi formu paměti.

 

Morfogenetická pole jsou jakýmsi prostorem, v němž probíhá komunikace všech morfických jednotek stejné úrovně (např. buňka, atom, orgán, živočišný druh atd.).

 

Můžeme si je představit jako kruhy ve vodě s vlastností magnetu. Prostřednictvím morfogenetických polí dochází k paměťové rezonanci podobných vzorců aktivity z minulosti v čase a prostoru.

 

Morfická rezonance je fyzikální a právě prostřednictvím ní jsou rostliny, zvířata a lidi propojeny se svými předky.

 

Jak vypadá morfická rezonance v přírodě?

Pokud se například veverky na jednom místě naučí nějakému novému postupu, pak by mělo platit, že čím více si tento postup osvojí, tím snáze se tomu naučí veverky stejného druhu na jiném místě planety.

 

To, co chápeme jako instinkt, má dle teorie morfické rezonance fyzikální základ.

 

Z vědeckého hlediska má tato teorie obrovský význam pro dědičnost. Morfická rezonance může být základem pro dědičnost forem a chování, které mají svůj podíl i na kulturní dědičnosti.

 

Slovy Sheldrakea: Širší pojetí dědičnosti mění náš způsob uvažování o sobě, náš pohled na vliv našich předků a na dopady našeho jednání a myšlení na dosud nenarozené generace.

 

                    geny1.jpg

 

Co si z toho všeho vzít? Dědičný není nutně genetický.

Když začneme chápat dědičnost v souvislostech měnících se, přizpůsobujících se genů a morfické rezonance, osvobodíme se od tunelového vidění dědičnosti.

 

Pak slovo „dědičný“ již nebude synonymem slova „genetický“. Geny, navzdory své významné roli v lidském těle, neodpovídají za veškerou dědičnost.

 

Možná si na to vzpomenete, když jednou uslyšíte: „Za to můžou geny, s tím nic nenaděláte.“

 Bruce Lipton

 

 
 


Poslední fotografie



Facebook


Archiv

Kalendář
<< duben / 2024 >>

Statistiky

Online: 3
Celkem: 424776
Měsíc: 1950
Den: 139