Uznávaný český psycholog : Z dítěte se stane dobrý člověk, když má spokojenou a milovanou mámu
Podrobné informace k nabídce terapií, metodách, technikách, o mně a ceníky naleznete na zbrusu nových stránkách:
Možnost on-line konrultace
Co se můžeme my, dospělí, naučit od dětí a na co při jejich výchově nikdy nezapomínat?Psycholog a lektor Marek Herman nám vyprávěl o tom, co je pro každé dítě v životě nejdůležitější pro to, aby v životě nebylo "ztracené".
PRAHA / BRATISLAVA 5. března - Mnoho lidí v dospělosti hledá sama sebe, přičemž to nejdůležitější v nás se vyformovalo ještě v našem dětství. Uznávaný český psycholog Marek Herman, který vede populární semináře o výchově malých dětí, nám vyprávěl to nejzajímavější, co by měl vědět každý rodič.
Prozradil nám, jak z dítěte vychovat dobrého člověka, i to, co se my, dospělí, můžeme od dětí naučit. Možná budete sami překvapeni, ale je toho víc, než byste čekali!
Jak jste se dostali k tomu, že jste lektorem, který přednáší na téma sebepoznávání, seberozvoje a výchovy dětí?
Když je něco pro vás důležité, tak si vás to samo přitáhne a pak vás to doslova sytí. A to se stalo i mně: odjakživa jsem se snažil přijít na to, jak se to vlastně stane, že někomu se věčně nedaří a létá z problému do problému a jiný člověk má klidný a spokojený život.
Vždycky jsem chtěl vědět, kde se to láme. Existuje takový nějaký okamžik? Co se v něm stane? A jak přesně? A když se mi zoufale nedaří, dá se to změnit? Souvisí to samozřejmě - ostatně jako vše podstatné v životě - s dětstvím.
Já jsem z nějakých důvodů "nenakoupil" to, co člověk potřebuje, aby mohl spokojeně žít. Tak jsem si na to musel postupně přijít sám. Je to moje velká životní téma.
Co je podle vás v mezilidských vztazích nejdůležitější a proč si lidé mezi sebou někdy nerozumí?
V první řadě každý člověk potřebuje najít "své doma". To je ze všeho nejdůležitější. Abych poznal sám sebe a rozuměl sám sobě. Aby mi bylo dobře se sebou samým. To je absolutní základ.
Takže musíte přesně vědět, co chcete a co nechcete. Kam chci dojít? A co proto musím udělat? A pak se za žádnou cenu nenechat vychýlit ze své dráhy.
Podle mých zkušeností asi 70 - 80% lidí vůbec neví žít pokud životu používají zcela nefunkční schématu. Nenašli správného partnera, nemají dobrou práci a nemají zálibu, které by se věnovali celým srdcem.
Tak se alespoň vrhnou na spotřebu a konzum, aby zaplnily to prázdno. Věří mělkým frázím, jako že život je těžký, že kdyby opravdu mohli, tak by určitě udělali to a to, jak všechno přece obětují dětem a tak dále.
Dá se s tím podle vás něco udělat?
Vždy mě znovu a znovu překvapí, s jakým málem se lidé nakonec ve svém životě uspokojí. Jak jim život tak nějak přeteče mezi prsty.
Najednou mám pětačtyřicet, padesát, dojde mi energie a jsem hrozně unavený a začnu hledat, co jsem celá ta léta vlastně dělal? Za co jsem ten čas vyměnil? A nic konkrétní nebo dobré nevidím. A vkrade se ke mně pocit, že jsem to prohrál.
Já ale věřím, že bodem, kde to všechno začíná a končí je ten, že člověk porozumí sám sobě . Musím si to ale "objevit". Když se dobře nepoznám, tak si nevybírá správného partnera a nenajdu práci, která by mi "seděla".
A pak už mnoho možností nemáte: budu se trápit, budu se to snažit vydržet nebo se budu snažit o únik: alkohol, jídlo, sledování televize, nebo se ztratím do virtuální reality počítače.
Co se mohou dospělí od dětí naučit?
Jakkoli to může znít pateticky, tak dítě je pro své rodiče hlavně naději. Malé dítě vám totiž může pomoci právě s tím nejcennějším, abyste znovu našli ten prostor "u sebe doma".
Díky dítěti si můžeme vzpomenout, jaké to bylo, když jsme měli z něčeho čirou radost a když jsme se uměli do něčeho tak hluboko ponořit, až jsme přestali vnímat svět kolem.
Je to nabídka vrátit se domů. Ale nesmíte mít rozmazlené děti. To se pak výchova a domácí pohoda změní spíše na otravný boj a dohady, které vás nakonec ubíjejí.
Někteří rodiče zastávají názor, že je dobré chovat se k malým dětem podobně jako k dospělým. Jaký je váš názor na tento přístup?
Tak to je naprostá hloupost. Jsme přece součástí přírody, jsme tvory zvyklé na svorku. Příroda jasně rozlišuje starého a mladého, stejně jako mládě a dospělého.
A tak to má být. Dítě je dítě a dospělý je dospělý. Zkusme to naopak: jak by se dospělému líbilo, kdyby s ním někdo mluvil jako s malým dítětem?
Víte, na počátku tohoto přístupu byla dobrá myšlenka: nechovat se k dětem jako k věci nebo obyčejnému kusu majetku, jak se to dělalo v minulých stoletích. Jen se to bohužel dost přehnalo a najednou jsme v opačném extrému: dítě jako malý polobůh a kolem něj kmitající rodiče.
Nikdy nesmíte dovolit dítěti, aby stálo v rodině na trůnu. To je pak vždy začátek konce. Dítě ví, že je malé a potřebuje se s důvěrou opřít o svých "velkých" - mámu a tátu. Jinak to přece vůbec nedává smysl.
"Ze spokojené mámy čerpá celá rodina. Proto je máma v rodině vždy na prvním místě. Ne děti. Ne otec. Máma."Marek Herman
Nelze pracovat na spokojenosti dětí (jak se mylně většina maminek domnívá) a sama trpět smutkem, samotou, zlostí, atd.. Každé dítě chce mít šťastnou a spokojenou maminku, teprve potom se může soustředit na svůj vlastní vývoj. Iva H.
Jak ze svého dítěte vychovat dobrého člověka? Na co by žádný rodič neměl při výchově dítěte zapomínat?
Vše podstatné se "upeče" do šesti let. V té době se totiž naše osobnost utváří až z 90%. To je základ, to by měl každý rodič vědět.
Dnes jsou bohužel ještě rodiče, kteří čekají, až jejich dítě vyroste nebo dokud začne mluvit, aby se mu tzv. mohli začít věnovat. A to je velká škoda, protože tím opravdu důležitým obdobím pro celý náš život je ve skutečnosti dokonce věk do tří let.
Prvním klíčem je něžná máma: její milost a soucit. Druhý klíč je pevný otec: jeho nároky, pořádek a limit. A třetím klíčem jsou takzvané "okna příležitostí": časové období, kdy se dítě mimořádně dobře učí.
Ve věku do šesti let je to jedno okno příležitostí za druhým. Takže do šesti let necháme dítě vyzkoušet co nejvíce činností, které bude přirozeně setkávat ve svém světě: ať přelévá vodu, maluje, kreslí, chodí na procházky, zkoumá louže, pomáhá v kuchyni, sbírá věci, uklízí, prohlíží si knížky, ať je co nejvíce venku.
Mozek totiž potřebuje co nejvíce zkoušet a "ochutnávat", protože to je jediná cesta, jak může poznat a najít, co mu nejvíce vyhovuje. Hledá své nadání. Talent. Protože to je ten základ, aby jednou mohl být každý z nás užitečný pro druhých.
No a při tom ať si dosyta zažije pocit "máme tě rádi". A zároveň nutnost pořádku a pravidel. Plus žádná televize do tří let.Žádný tablet nebo mobil do pěti let. A pak to dítě půjde jako raketa.